Někdy koncem školního roku na mě zase padla „špatná nálada“, protože jsem se dostal do takového časového tlaku, že jsem ani nestíhal stíhat číst a sledovat zprávy ohledně toho, co se děje v „mém zorném poli“. A moje hlava má takovou zvláštní schopnost – když přestávám stíhat a zvládat, tak začne vymýšlet co bych mohl dělat dalšího.
Tak třeba o tom napsat článek. Je to téma, které se mi tu a tam připomene. Navíc si myslím, že podobným problémem trpí víc lidí a třeba jim pomůže zjištění, že v tom nejsou sami.
Přemýšlel jsem nad tím, nechával ten nápad zrát v hlavě a když jsem si konečně otevřel něco v čem to budu psát, tak jsem si řekl „Co by mi k tomu řekla AI“. Otevřel jsem si ChatGPT od OpenAI a během asi půl hodiny od něj dostal hotový článek. Během té půlhodiny jsem si ale ještě odskočil na záchod a přečetl si zprávy na Twitteru.
Když jsem se pak na to podíval, tak jsem to zhodnotil tak, že já bych to takto rozhodně nenapsal, ale pokud by to měl být článek „na kšeft“, tak bych se ho nebál odevzdat. Teda po nějakém tom dopilování, ověření referencí a ozdrojování. A to mě tak otrávilo, že jsem se na to vykašlal.
Pokud chcete obětovat čas a přečíst si ho v surové podobě tak jak vznikal (včetně promptů a naší komunikaci bokem), tak klidně můžete.
Otrávilo mě to, ale mou potřebu se z toho vypsat to uspokojilo jenom na chvíli. Proto jsem se k tomu několikrát vrátil. Ale ani tak jsem se k tomu nedokázal dokopat, a tak jsem si sám vytvořil sociální tlak (nebo aspoň jeho zdání). Napsal jsem o tom na sociální sítě. A když už mi na to reagovali lidé, tak to přece musím napsat, no ne?
OK, taky vím že ne, ale každá troška motivace dobrá.
I tak mě to trvalo ještě skoro čtvrt roku, tak snad to bude aspoň trochu stát za to.
Ujíždí mi vlak aneb o nestíhání – má verze